Základním principem při natahování jakéhokoliv druhu luku je vzepření se mezi luk a tětivu. Pro správný nátah je vhodné nejdřív začít několika základními kroky a první z nich je postoj.

Postoj musí být pevný a stabilní, váha těla je rozložená do obou chodidel. Při samotném výstřelu se váha přenáší na špičky. Pata chodila zůstává na zemi. Procentuální rozložení váhy je asi 70% váhy na špičkách a 30% na patách. Správné rozložení váhy do chodidel napomáhá ke snazšímu nátahu a je základním kamene pro efektivně prováděnou techniku. Rozeznáváme čtyři základní druhy postojů. Postoj zavřený, rovný, otevřený a široce otevřený. Obuv vhodná pro lukostřelbu je bota s širokou , rovnou a tvrdou podrážkou, širší než samotné chodidlo. Taková obuv podporuje stabilitu střelce při natahování a výstřelu. Všeobecně se pro lukostřelbu považuje za nevhodnou obuv určená pro běžecké účely. Její podrážka je přizpůsobená k běhu je obloukovitě prohnutá a vytvořená z co nejměkčích pěnových materiálů tak, aby efektivně tlumily nárazy jež by mohly poškozovat klouby a páteř. Správný postoj napomáhá stabilitě střelce při nátahu a výstřelu. Slouží jako základ pro další tělesnou oporu kdy tlakem do chodidel ( od sebe) vyrovnáváme váhu luku v natažené mířící paži. Pro většinu střelců je nejvhodnější otevřený postoj. Jiné z uvedených postojů používáme podle odlišných tělesných parametrů sportovce. Jako například široce otevřený postoj u osob s mohutným hrudníkem, který slouží k oddálení tětivy v plném nátahu od hrudního koše.

Druhým krokem je bez pochyb držení luku. Používáme dva základní druhy úchopu a to pevné a volné. Pevné držení aplikujeme při výuce začínajících střelců. Prsty obepínají madlo a lehce je tisknou. Drtivá většina střelců užívá držení volného. Uchopení madla v dlani mezi palcem a ukazováčkem, prsty jsou uvolněné nebo lehce schované v dlani . Luk je před vypadnutím zajištěn pomocí šňůrky upevněné na palci a ukazováčku, nebo pojistným řemínkem kolem zápěstí.

Třetí krok je správné držení prstů na tětivě, má velký vliv při vypouštění šípu a jeho dokonalého opuštění luku s minimálními ztrátami energie, pokud neužíváte vypouštěč u kladkového luku. Prsty klademe na tětivu tak, aby tětiva směřovala k poslednímu ohybu ukazováčku a prsteníčku. Prostředníčkem, který zavíráme jako první, je hlavním vodícím prstem a nese největší váhu, tětiva prochází v polovině předposledního článku. Takto připravené prsty ohneme kolem tětivy a vytvoříme pevné zavěšení háčky.
Po těchto třech základních krocích můžeme začít napínat luk. Princip natažení luku se liší z vizuálního hlediska. Je jiný pro začátečníky a jiný pro pokročilé, ale jejich úsilím je společný cíl . Vzepření se mezi luk a tětivu .

Před natažením musí mít sportovec zpevněné partie bederního a břišního svalstva, stažené hýžďové svalstvo, uvolněný krk a zvednutou hlavu směrem k cíli. Obě ruce zvedne do úrovně očí. Stojí rovně, luk s šípem drží před sebou. Po celou dobu nátahu pracují obě lopatky směrem k sobě. Hlava zůstává ve vodorovné poloze . Natažení luku končí v okamžiku kdy jsou lopatky a ramenní klouby umístěny za osou těla a tvoří přímku mířící paže, levého ramenního kloubu a pravého ramenního kloubu. V tento okamžik dochází tětiva na obličej a začíná výstřel.

Dalším krokem je míření. Přesné míření je určujícím faktorem přesné střelby. V terčové lukostřelbě kde jsou známy vzdálenosti je používán výhradně zaměřovač. Instinktivní a lovecká lukostřelba používá míření bez zaměřovače na neznámé vzdálenosti v terénu a to mířením po hrotu.

Posledním krokem je výstřel a jeho logickým koncem bývá vypuštění tětivy a zasažení cíle.